Empowerment? Samozřejmě!
Petr Eisner
Počtení k tématu Empowermentu
Empowerment? Samozřejmě!
Empowerment může být těžké přesně definovat. Někdo o něm mluví jako o nástroji, někdo jako o stavu, ale nejlépe ho snad vystihneme, budeme-li mluvit o procesu. A sice o procesu předávání, ale také přijímání moci/odpovědnosti. Naše chování může být vůči druhým osobám v tomto smyslu buď empowermentní nebo non-empowermentní, tedy podporující a předávající a nebo naopak oslabující a odebírající. Výsledkem je pak v prvním případě samostatný aktivní a odpovědný člověk, v druhém případě člověk závislý na okolí, pasivní, bezmocný a nezodpovědný. Který případ odráží realitu většiny českých sociálních služeb? A opravdu to tak musí být?
Historie empowermentu nesahá do sociálních služeb, ale do prostředí byznysu. V procesu empowermentu se jedná o předání moci/kompetencí jiným osobám, a to hlavně z důvodu jejich aktivizace. Kdo přijme, že rozhodnutí včetně odpovědností, jsou na něm samotném, ten se stává aktivním a snaží se o co nejlepší výsledek, namísto toho, kdo by pasivně vyčkával na rozhodnutí odjinud s tím, že odpovědnost za výsledky na něm tím pádem neleží. „Je to Vaše továrna! Je na Vás, jak se jí a tím pádem i Vám, povede!“, slýchávali dělníci v Americe už na konci třicátých let a jejich práce společně s přesně vymezenými kompetencemi, pravidelnou zpětnou vazbou a viditelným výsledkem, brzy nesla ovoce.
Stejný princip se postupem času aplikoval na více a více odvětví, včetně sociálních služeb. Na principu empowermentu dnes funguje mnoho organizací např. ve Velké Británii nebo Irsku. Lidé s postižením tam nejsou „uživatelé nebo klienti“, ale „členové“ (members). Není výjimkou, že člověk s postižením je třeba členem správní rady organizace. Je to přece jejich organizace. Když celou věc zjednoduším, členové organizace díky odpovědnosti, kterou cítí a kompetencím, kterými disponují, potřebují mnohem méně podpory pracovníků než naši klienti/uživatelé, kteří jsou v mnoha ohledech na službě závislí, nechtějí rozhodovat a nést odpovědnost. Je pravda, že takové možnosti nemusejí aktuálně vůbec mít nebo o nich prostě nevědí.
To je chyba systému, ve kterém jsou stále vnímáni jako nemohoucí lidé, které je nutno opečovávat. Výsledkem je pak ale již zmíněná pasivita. Je důležité uvědomit si, že odpovědnost se učíme přebírat postupně, už od dětství a že pokud se tak nedělo a u člověka s postižením stále držel odpovědnost rodič nebo o všem rozhodoval pracovník služby, může být pro dnes dospělého člověka velmi těžké, aby se naučil rozhodovat za sebe a nést odpovědnost. Míra předávané odpovědnosti a sebeřízení (selfsteering) musí být také úměrná schopnostem, dovednostem a možnostem člověka.
Dalším důležitým uvědoměním pak je, že čím více kompetentnější a odpovědnější bude sám člověk s postižením, tím méně práce a odpovědnosti zůstane např. na pracovníkovi zajišťujícímu službu. Velká část pracovníků v sociálních službách v České republice nese mnohem více odpovědnosti, než by musela. Náš klient počítá totiž s tím, že služba vše zařídí a obstará. Sám nemusí dělat téměř nic. Není divu, že přetížení pracovníci nesoucí odpovědnost nejen za sebe, ale i za několik dalších lidí, končí u syndromu vyhoření a ze služeb odcházejí.
Empowerment nabízí pro oblast sociálních služeb několik konkrétních nástrojů, jak účastníky procesu zapojit a posílit, jak změnit non-empowermentní chování na empowermentní a jak předávat kompetence a odpovědnost tomu, komu skutečně patří. I když v Čechách budeme asi ještě nějaký čas narážet na odpor samotných lidí s postižením, jejich rodin, celé společnosti a zřejmě i státu, empowermentní přístup bude zůstávat velmi efektivní a zdravou cestou pro kvalitní sociální službu, jejímž výsledkem má být aktivní a participující člověk bez ohledu na míru postižení.
(+ 420) 605 445 538
Mail: petr.eisner@seznam.cz
Pokud mě nezastihnete na telefonu, napište prosím sms nebo mail, brzy se Vám ozvu zpět.
Těším se na setkání a spolupráci s Vámi!
Petr Eisner DiS.
Nové náměstí 1264/5, Praha 22, 104 00
IČO: 88719154